Po zakotvení na ostrově
Saint Mary nejprve zajdeme do kanceláře El Condor, což je taková
dřevěná budka, kde si hned zabukujeme zpáteční lístek na loď.
Poté se přepravíme tuktukem na jižní konec ostrova, kde musíme
pirogou překonat úžinu na náš ostrůvek Ile aux Nattes a dostat
se k resortu Maningory. Vše klapne na výbornou.
Moře je tu čisté,
nicméně dost zarostlé trávou. Vzhledem k tomu, že máme jako
vždy štěstí na vyjímečné počasí, ač by to nikdo nečekal,
je období cyklónů. To znamená, že většinou v noci jsou silné
lijáky, někdy i bouřky. Když prší ve dne, je to jenom chvilku.
Jinak je tropické podnebí. Díky dešťům je zde ale větší
množství komárů a písečných mušek, které zanechávají
svědivé štípance. Po pár dnech jsme seštípaní jak dalmatíni
a tlumíme to antihistaminiky.
Přesto užíváme
tohoto rajského prostředí, vydáme se na průzkum kolem ostrova,
obejdeme ho za dopoledne. Objevíme místní bar „U Boba Marleye“,
kam chodíme na výbornou zebu pizzu. Ve vesničce nakupujeme v
místním krámku vynikající místní rum za pár korun. Potkáváme
stále stejné domorodce a už nám to vše přijde zcela normální
a běžné. Na jeden den naplánujeme výlet na ostrově Saint Mary.
Na jeho východním konci jsou prý krásné pláže a to, čemu tady
říkají piscina naturale. Jsou to přírodní bazénky mořské
vody ohraničené útesy. Půjčíme si na tuto cestu dlouhou asi
šedesát km čtyřkolku a dobře děláme, protože na motorce by se
nám ta cesta obtížně zvládala. Piscina je krásné místo, které
místní vesničané považují za svaté. Na pláž se dokonce nesmí
vstoupit v botách. Využíváme nabídky místní krčmy, kde si za
malý peníz objednáme čerstvé langusty a pak už je čas na
návrat. Bugynu vracíme už za tmy a díky našemu tuktukáři máme
zajištěn i převoz pirogou na náš ostrůvek. Později se totiž
ukáže, že po setmění je velmi těžké se dostat loďkou zpět,
zvláště, pokud je moře neklidné.
V oblasti totiž stále
trvá cyklónové počasí, a to právě způsobilo to, že jeden ze
spolubydlících už se večer nedostal zpět a musel přespat na
Saint Mary. I my jsme trochu nervózní a zkracujeme náš pobyt o
jeden den, abychom se za světla dostali na velký ostrov, kde je
přístav, ze kterého odplouváme ráno v pět hodin. Představa, že
v noci řádí cyklón a žádná piroga by nás nepřevezla je
děsivá. Raději se na tu poslední noc ubytujeme hned u přístavu.
Další znepokojivé
zprávy přichází od Falyho, který pro nás do Mahamba vyslal
svého kamaráda Nirinu, který nás má převézt do hlavního města
na letiště. Cyklón řádil i na pevnině a jediná silnice z
Mahamba je prý plná popadaných stromů a ucpaná kamiony jedoucími
z a do Toamasiny. Na zprůjezdnění silnice se prý pracuje.
Vzhledem k tomu, že do Mahamba doplujeme asi kolem deváté, máme
dvanáct až třináct hodin na přesun na letiště. Zdá se to
hodně, ale vzhledem ke stavu silnic a cyklónu je to tiptop.
Připravujeme tedy i jiné varianty návratu domů a počítáme i s
tím, že letadlo do Paříže nestihneme. Tedy, to pravé
dobrodružství teprve začíná.
