Ile aux Nattes

     Po zakotvení na ostrově Saint Mary nejprve zajdeme do kanceláře El Condor, což je taková dřevěná budka, kde si hned zabukujeme zpáteční lístek na loď. Poté se přepravíme tuktukem na jižní konec ostrova, kde musíme pirogou překonat úžinu na náš ostrůvek Ile aux Nattes a dostat se k resortu Maningory. Vše klapne na výbornou.

     Moře je tu čisté, nicméně dost zarostlé trávou. Vzhledem k tomu, že máme jako vždy štěstí na vyjímečné počasí, ač by to nikdo nečekal, je období cyklónů. To znamená, že většinou v noci jsou silné lijáky, někdy i bouřky. Když prší ve dne, je to jenom chvilku. Jinak je tropické podnebí. Díky dešťům je zde ale větší množství komárů a písečných mušek, které zanechávají svědivé štípance. Po pár dnech jsme seštípaní jak dalmatíni a tlumíme to antihistaminiky.

     Přesto užíváme tohoto rajského prostředí, vydáme se na průzkum kolem ostrova, obejdeme ho za dopoledne. Objevíme místní bar „U Boba Marleye“, kam chodíme na výbornou zebu pizzu. Ve vesničce nakupujeme v místním krámku vynikající místní rum za pár korun. Potkáváme stále stejné domorodce a už nám to vše přijde zcela normální a běžné. Na jeden den naplánujeme výlet na ostrově Saint Mary. Na jeho východním konci jsou prý krásné pláže a to, čemu tady říkají piscina naturale. Jsou to přírodní bazénky mořské vody ohraničené útesy. Půjčíme si na tuto cestu dlouhou asi šedesát km čtyřkolku a dobře děláme, protože na motorce by se nám ta cesta obtížně zvládala. Piscina je krásné místo, které místní vesničané považují za svaté. Na pláž se dokonce nesmí vstoupit v botách. Využíváme nabídky místní krčmy, kde si za malý peníz objednáme čerstvé langusty a pak už je čas na návrat. Bugynu vracíme už za tmy a díky našemu tuktukáři máme zajištěn i převoz pirogou na náš ostrůvek. Později se totiž ukáže, že po setmění je velmi těžké se dostat loďkou zpět, zvláště, pokud je moře neklidné.

     V oblasti totiž stále trvá cyklónové počasí, a to právě způsobilo to, že jeden ze spolubydlících už se večer nedostal zpět a musel přespat na Saint Mary. I my jsme trochu nervózní a zkracujeme náš pobyt o jeden den, abychom se za světla dostali na velký ostrov, kde je přístav, ze kterého odplouváme ráno v pět hodin. Představa, že v noci řádí cyklón a žádná piroga by nás nepřevezla je děsivá. Raději se na tu poslední noc ubytujeme hned u přístavu.

      Další znepokojivé zprávy přichází od Falyho, který pro nás do Mahamba vyslal svého kamaráda Nirinu, který nás má převézt do hlavního města na letiště. Cyklón řádil i na pevnině a jediná silnice z Mahamba je prý plná popadaných stromů a ucpaná kamiony jedoucími z a do Toamasiny. Na zprůjezdnění silnice se prý pracuje. Vzhledem k tomu, že do Mahamba doplujeme asi kolem deváté, máme dvanáct až třináct hodin na přesun na letiště. Zdá se to hodně, ale vzhledem ke stavu silnic a cyklónu je to tiptop. Připravujeme tedy i jiné varianty návratu domů a počítáme i s tím, že letadlo do Paříže nestihneme. Tedy, to pravé dobrodružství teprve začíná.