Ajajové

     Akanin'ny nofy je několik bungalovů na břehu jezera s průzračnou a teplou vodou. Nad hladinu se kloní kokosové palmy a pláže jsou bělostné. Nikde nikdo, jenom občas projde nějaký domorodec z jedné vzdálené vesnice do druhé vzdálené vesnice. Je tu vše, co by člověk mohl očekávat u moře, jen ta voda je sladká.

     Na dnešní večer si dojednáváme návštěvu ostrůvku s lemury Ajaj a po setmění opravdu přijíždí motorový člun, který nás pod hvězdně rozsvícenou oblohou odváží do tmy. Asi po třiceti minutách kotvíme a spolu s námi větší člun, který přiváží další turisty z resortu Palmárium. Vzduch je stále horký a vlhký, prosycený pryskyřicí s cizokrajných dřevin. Od průvodce dostáváme krátkou přednášku, jak se na ostrově chovat, kolik tam žije skupin lemurů a jak se o ně starají. Pokud budeme chtít tyto noční tvory fotit, není to problém, posvítí nám na ně. Očekávám nějakou noční tůru, ale jsem mile překvapen. Asi po dvou stech metrech do středu ostrova, kdy procházíme džunglí za svitu baterek, přicházíme na místo, kam přichází Ajajové na dobroty. Velmi si totiž pochutnávají na kokosových ořeších. Mají dokonce uzpůsobený prostřední prst, je obzvlášť dlouhý, kterým i malou škvírou v ořechu dokáží vydlabávat jeho obsah. Navíc průvodce rozmazává zralý banán na kmeny stromů a první lemuři se odvažují sestoupit z výšin korun stromů přímo před nás. A světlo z LED lampy jim vůbec nevadí, takže se fotí a filmuje o sto šest.

     Když se dostatečně nabažíme, vracíme se zpět a čeká na nás další překvapení. V našem resortu řádí tlupa lemurů hnědých. A to ještě není všechno! Jeden z nich je ochočený tak, že nám skáče po stole, po hlavě, líže cukr z cukřenky, pije vodu z vázy na stole, prostě je to mazlík. Martinka si ho okamžitě zamiluje a řekl, bych, že on její lásku opětuje. Jméno má vznešené – Princi.

Na druhý den máme naplánovanou prohlídku resortu Palmárium. V jeho areálu je udržovaný park, resp. sekundární džungle s rostlinami a stromy Madagaskaru. Je tu možné vidět kakaovník nebo vanilku. Co je ale pro nás největší lákadlo, to jsou lemuři. Je jich tu v korunách stromů opravdu hodně a dohromady asi šest druhů. Na lidi jsou opět zvyklí, takže bezprostřední kontakt je na každém kroku.

     Odpoledne trávíme koupáním a mácháním propocených triček, tak jak to tu dělají místní. Žádné prací prostředky nejsou potřeba, protože voda v jezeře je velmi měkká.

     Večer je opět ve středu našeho zájmu Princi, ale přichází ještě jedno překvapení. Obsluha nám přináší ukázat samičku trpasličího lemura s vykulenýma, černýma očima. A ještě dvě mláďata! Tak takové setkání jsme nečekali.

     I toto krásné místo s pohostinnými lidmi a roztomilými lemury musíme další den po snídani opustit. Rudolfo nás odveze dál po jezeře a kanálech do tři až čtyři hodiny vzdálené Toamasiny nebo je také uváděna jako Tamatave. A čím víc se blížíme k tomuto velkému, přístavnímu městu, tím víc se ztrácí rajská, nedotčená příroda a voda se zakaluje. Lidé na břehu jsou ale pořád milí a děti stále pokřikují: „Bonjour!“