Miandrivazo

     Po dlouhé době opět usedám k našemu malému cestovnímu počítači, který s námi projel už kus světa a zkouším si vybavit, jak naše cesta pokračovala. Letos psaní blogu dost zanedbávám, ale je to tím, že cestování po Madagaskaru je asi nejnáročnější. Přesuny jsou dlouhé, silnice v katastrofálním stavu, teploty často ke čtyřiceti stupňům. Tma je už v šest hodin večer a když se zmožený cestovatel dostane konečně do ubytování, pokud je to chudý cestovatel, jen vyjímečně se na pokoji ochladí, protože klimatizace je jen v těch dražších hotelích. Většinou jsme tedy ošlehaní větrem ventilátoru, což je bezva, když z nás kape pot a ventilátor ho na těle ochlazuje. V Miandrivazu, kam jsme se přesunuli z Morondavy, jen abychom tu přespali a nemuseli jet až do noci, jsem si takto uhnal nachlazení.

     Hotel v Miandrivazu se jmenuje Arc en ciel a my jsme ho přejmenovali na Peklo. Nebyl špinavý, byl velmi čistý, ve středu vesnice, žádný problém. Možná tu lepší není. Ale, co je peklo, to je záchod a sprcha oddělená od postelí jenom závěsem. Máme pocit, že je to snad nějaká úchylka Francouzů, protože většina hotýlků jim patří a dost často to takto mají. Je to opravdu cestovatelsky romantické, sdílet se svou drahou polovičkou toaletu, zejména, pokud se objeví střevní problémy. Řekl bych, že je to přímo traumatické, takže to řešíme tak, že jeden z nás opustí pokoj. Nepraktické je to při těch střevních problémech, protože třeba ve čtyři ráno se jít procházet po chodbě je vopruz.

    No nic, Peklo tady tomu říkáme proto, že v pokoji bylo třicet stupňů celou noc, Martinka se kroutila v břišních křečích a aby mě nad ránem nebudila, raději strávila nějaký čas na toaletě na dvorku, což muselo být děsivé, protože tam vydržela i za cenu toho, že vedle ní po zdi lezl deseticentimetrový šváb a ona s jekotem neprobudila celý hotel. Ráno nasazujeme vnitřní dezinfekci a odjíždíme z Pekla na čas, i když to tak pod vlivem událostí vůbec nevypadalo. Čeká nás ještě asi třista kilometrová cesta do Andasibe, ale než tam dojedeme, ještě přespíme v Ambatolampy. Potřebujeme se dostat až na východní pobřeží Madagaskaru, kde chceme navštívit ještě jeden národní park s největšími, volně žjícími lemury Indri.